mé dny jsou prázdné, nicneříkající, nudné, rutinní, suché ... prostě chodim do školy a ze školy, odřepuju a odklečim si to co mám a to je momentálně všechno.
Pár sportů už jsem vystřídala, ale to co zažívám teď se mi nestalo ještě nikdy.
Dřív jsem se snažila všem tréninkům vyhnout co to šlo, a to i v případě, že mě ten sport bavil (bylo to tak třeba u basketu). Jenže u střelby jsem se dostala do situace, kdy nejen, že chodim na všechny tréninky, ale já se na ně i těším, když to jde, chodim na extra tréninky a když náhodou na trénink nemůžu, neskutečně mě to štve a chybí mi to. CHYBÍ! Mě! Tady se děje něco divnýho. Asi jsem se vážně zamilovala do sportu. Nebo do "svý" bouchačky? Asi do svý bouchačky. Teda vlastně obou "mých" bouchaček.
Už aby byl pátek odpoledne. Vážně si už potřebuju jít zastřílet.
TTYL
Adel
Žádné komentáře:
Okomentovat