Konečně !!

Hey there,
já vím, trvalo to. Tohle je první příspěvek co aspoň trochu souvisí se střelbou.

Mám za sebou první soustředění a i když to byli jenom 3 dny, přišlo mi to jako 30. Nejmíň!!
7 tréninků za 3 dny je prostě zabiják. Nejhorší na tom všem bylo to ranní vstávání, aby nám ostatní střelecký kluby nesnědli snídani. Jídlo a polední klid byli ty světlé body co mě drželi nad hladinou :D.
Už přes 3 týdny mě neuvěřitelně bolí hlava a tohle soustředění tomu moc nepřispělo. Každý další výstřel mi prostě trhal uši a rval mozek na kusy. Ale STÁLO to za to !! Dozvěděla sem se co dělám špatně a jak svoje chyby napravit a to, že "když to bolí, dělám to správně". Zní to děsivě, já vím, ale o dost děsivější je ta bolest. Zápěstí levé ruky, kterou podpírám zbraň, mám úplně ztuhlé, lokty otlačené a odřené a kolena spálená od toho věčného vstávání a opětovného ulehání na podložku. Doufám, že sem tím nikomu střelbu neznechutila, pokud jste uvažovali o tom začít. Rozhodně do toho běžte!

Musím říct, že nejlepší na tom všem jsou ti lidé okolo. Spoustu trenérů vás na takovém soustředění vidí poprvé a někteří dost možná i naposledy, ale to je všem jedno. Chovají se k vám, jako by vás znali roky, jsou milí a na chyby upozorňují... no řekněme taktně. Neudělají z vás největšího pitomce na střelnici a toho si cením. Zrovna já, která sem začla teprve v září, těch chyb dělám hodně! Především proto (vím, že to bude znít jako výmluva, ale věřte mi, není), že vzduchovku jsem v leže nestřílela. To střílí jenom děti do 14ti let a já začla v 16ti, takže mě šoupli rovnou na stojáka, ale v malorážce je to jiný. Musíte začít ležákem a postupně se propracovat ke standardu (střelba v kleče, vleže a ve stoje). Zatím si stojáka v malorážce neumím ani představit. Už jenom v leže je ta zbraň neskutečně těžká!!

Ani si netroufám hádat kolik sme vystříleli patron za celý 3 dny, protože jenom za ten jeden celej den(čtvrtek) jich bylo nejmíň 250. A to možná jenom za dopoledne. Prostě intenzivní soustředění.
No nic, já se jdu psychicky připravit na zítřejší závody, i když nejradši bych zaspala. Mám toho vážně dost!!

So bye for now

Adel